_I love you...maybe_

24. listopadu 2010 v 16:54 | nell-chan |  Povídky z jiného soudku

Konbanwa moji milí Otaku!!!
Moc se omlouvám, že jsem teďka asi dva týdny nebo týden, já už ani nevím, nic nepřidala...taky mám pádné vysvětlení jako škola a brigáda. Začala jsem makat, protože si musím vydělávat peníze jako každý jiný. Abych smaozřejmě mohla utrácet xDDD
Abych nemusela sepisovat nějaký extra dlouhý článek, dám vám sem moji povídku, která není dokončená, ale je hodně dlouhá. Je to jednorázovka na oblíbené téma Yaoi/shounen-ai...ještě popřemýšlím, jak to celkově dopadne, ale mám takovou vizi, no uvidíme :DDD
Doufám, že se vám bude aspoň trochu líbit a přidávám sem tedy první část, asi ze dvou nebo ze tří ;)))
Prosím komentáře, arigatoooooo :-* Vaše Nelliel

jklůjxdexfd


I love you…maybe!

Honosné kapky narážejí do předního skla auta a samotné stěrače nestíhají dělat svou práci. Návaly větru a sem tam nějaké problýsknutí na nebi. Černá krajina se zamlženou vesnicí. "Kruci, musí takhle pršet!" ucedím si sám pro sebe, protože absolutně nevidím na cestu před sebou a jedu strašně pomalu. Jedu za svou babičkou po dlouhém půl roku. Ano, vím, takhle se babičky nemají zanedbávat, ale mým povýšením v práci se vše změnilo a dřívějšího navštěvování každý víkend, se vidíme opravdu málo kdy, avšak jednou do týdne jsme si volali. Teď to chci napravit. Vzal jsem si v práci týden vyslouženého volna a chci svůj čas věnovat babičce. Nikoho jiného ani nemám.

Dojedu na křižovatku a vůbec si nemohu rozpomenout na jakou stranu mám odbočit. Zkusím štěstí a zvolím pravou stranu. Díky tomu, že je taková mlha a deštivo, nemohu rozpoznat ani kde to jsem. Jedu díky navigačnímu systému, jenže ten mě také může zavést bůh ví kam. Babička bydlí na úpatí hory Myoboku v takovém velkém domku, spíše velké dřevěné chatě, kde jsem vyrůstal celé své dětství a pubertu. Pomatuji si tam, že je tam zima, ale v letních časech je tam krásný rozhled na celé okolí a dokonce je vidět zdálky Tokio, když je jasno. Je podzim, takže se tomuto počasí ani nedivím. Má na čas.

Najednou uvidím nějakou osobu zahalenou v pláštěnce, jak jde při kraji kamenné silnice, kde končí beton. Zpomalím ještě víc a nechám si sjet okénko dolů. "P-promiňte, mohu se zeptat?" hrknu ven do deště na tu osobu. Otočí se na mě nějaký postarší muž a skloní se k okénku. "Hai?" "Prosím vás, můžete mi říct, kde to jsem?" zeptám se. "Jste ve vesničce Myo pod horou Myoboku." Odpoví mi muž upřímně. "Ah, děkuji. Jedu za babičkou a nebyl jsem už nějakou dobu." "Nejste vy ten vnuk Matao, vnuk staré babičku Miu?" optá se pán zvědavě. Kývnu mu s širokým úsměvem. "No tak to jeďte dál, babička o vás mluví už celý týden, takže se zřejmě bude bát." "Jasný, tak děkuji moc za radu!" poděkuji. "Pozdravujte babičku Miu." "Určitě." Hlesnu a stáhnu okénko. Šlápnu na plyn a vyjedu kopec, který se tyčí přede mnou a najednou začínám poznávat okolí a asi 300 metrů ode mě, je babičky domek. Natěšený ještě víc, šlápnu na plyn ať už tam jsem! Zastavím kousek pod verandou a vidím, jak se rozsvítí v předsíni před verandou. Vypnu motor, vyndám klíčky ze zapalování, nandám kapuci a hrnu se ven, abych pozdravil babičku. "Matao!" slyším vřelý a milý hlas mé milované babičky, jak stojí s velkým deštníkem nad sebou u dveří. Rychlými tempem vyběhnu těch pár schůdků a pořádně ji obejmu. "Babi ani nevíš jak se mi stýskalo!" syknu a plesá mi srdce, když slyším jak se babička směje. "Ty jsi zkrásněl za ten půl rok!" hrkne babička a prohlíží se mě od z hora dolů. "Myslíš ty nadbytečné vrásky z práce a kruhy pod očima z nedostatku spánku?" opáčím. "Ale co povídáš, pojď dovnitř, je chladno." "Jen si vezmu tašky s auta." "Dobrá." Odpoví babička a zajde mezitím dovnitř. Vezmu z kufru auta jeden menší kufr na kolečkách a pak tašku s notebookem a nějakou prací co ještě mám, avšak tu nesmí vidět babička. Měla by ze mě workholika. Zamknu auto a vejdu dovnitř do domu tradičního japonského stylu. Položím všechny věci na zem a mokré boty položím na hadr, který tam má babička připravený. Pak opatrně vysvléknu mokrou bundu a dám na sušící sušák, který tu před tím nebyl. Divné. Nechám věci na zemi a jdu hledat babičku. Ta už sedí v obývacím pokoji s připraveným pohoštěním na konferenčním stole. "Páni, ty jsi toho zase připravila!" hrknu, protože babička je magič ve vaření. Babička se jen pousměje a hezky ukazuje na místo, kam si mám sednout. Nová sedačka hm? Sakra co se tu děje? Posadím se blízko ní a usměji se na ni. "Tak povídej Matao, jak pak se máš, já vím, volali jsme si každý víkend, ale to nevadí, povídej, přeháněj. Už máš konečně přítelkyni?" "Babi, na přítelkyni nemám čas. Jsem na tolik zaměstnán prací, že bych snad ani neměl čas na soukromí vztah. Pomalu s nepostarám ani o sebe." Utrousím popravdě. "No jo no Matao, je to těžký, ale ono to přijde." Ujistí mě babička, ale já si tím teda moc jistý nejsem. "No dost o mě, na povídání o mě budeme mít spoustu času, ale řekni mi co má být ten nový nábytek?" zeptám se zvědavě. "No víš, jelikož jsem měla spoustu našetřených peněz na účtu, rozhodla jsem se, že si pořídím pár nových věcí. Je to příjemné, vídat něco nového v domě a navíc, moc dlouho tu už nebudu, tak si to chci užít." "Babi! Tohle neříkej prosím tě. To nemůžeš vědět, vždyť jsi ještě mladá." "Šedesát čtyři ti možná nezní hrozně, ale mě už to tíží život." Utrousí babička. "Jsi nemocná?!" zeptám se vážně. "Ne, to nejsem, ale už nezvládám spousta věcí. Třeba jako procházky na horu Myoboku, nebo uklízení celého domu, plení celé zahrady a podobně." "Ale babi, vždyť je to normální. To, že jsi prostě o něco starší neznamená, že máš umírat a vše zahazovat za hlavu! Ne snad?!" nařknu ji. "Já vím, ale tak znáš mě." Uculí se babička. "Vyděsila jsi mě!" ucedím. "Promiň Matao, ale víš co, mám ještě jednu novinku, tady v domě!" řekne babička záhadně a ohlédnu se též do kuchyně jako babička. "Kazashi!" křikne směr kuchyně a já silně věřím v to že babička má pokud nového mazlíčka a nebo nového přítele o holi! Avšak chyba lávky! Z rohu kuchyně vyšel mladý, krásný, slušně oblečený muž se zástěrou okolo pasu. Kdyby mi mohla spadnout držka, zaryla by se hodně hluboko do základu domu. Sakra! Co to se mnou je! Zrudnu a cítím chvění. No tak, musím se ovládat! "Tohle je Kazashi Masuda, je to můj pečovatel." Obeznámí mě babička s tím mužem a já se mu nemůžu ani pořádně podívat do očí. "A tohle je můj vnuk Kazashi, Matao." Představí nás tedy navzájem a mě nezbude nic jiného, než vstát a podat si s ním slušně ruku. Natáhnu se k němu, stejně tak jako on ke mně a naše dlaně se dotknou. Mravenčení v podbřišku, ach ne! Musím se mu podívat do očí. Hnědé, temně hnědé. Jako čokoláda, ve které si chcete zaplavat. "Těší mě, vaše babička mi o vás hodně vyprávěla." Hlesne Kazashi a zlehka se usměje. Už se rozplývám! Ne, dost už. Musím se dát do kupy! "To věřím." Utrousím a posadím se zpátky. "Tyhle chlebíčky a zákusky dělal Kazashi, musíš je ochutnat, protože nemají tu sebemenší chybu!" "Hai." Utrousím a podívám se na plné talíře všelijakých dobrot. "Teď jestli mě omluvíte, jdu dodělat večeři." Oboří se Kazashi a odejde. "No není sladký!!! Je skvělý, jsem ráda, že jsem narazila zrovna na něj." Vypískne babička, jako kdyby ji bylo patnáct a viděla svého idola. "No je moc skvělý no." Syknu. "Nebuď ironický, vždyť se ti taky určitě líbí. Je milý a má o mě péči." Řekne babička vážně. "Tak hlavně, aby byl věrohodný, aby tě neoklamal, neukradl by ti něco a podobně." "Proč bych to dělal?" sykne zrovna Kazashi, když se objeví zase u nás, přinesl nám kávu. "Eeeeh, no já nevím. Někteří lidé to dělávají, klamou druhé." Zakecám to, protože mě to zaskočilo. "No já takový rozhodně nejsem, takže mě prosím neshazujte do chyb jiných, pane Matao." Oboří se Kazashi až povýšeně a odejde. No možná se mu nedivím, protože jsem ho osočil neprávem, ale bohužel taková je realita v dnešní době. Ošiju se, když vím, jak se na mě podíval. Vyčítavý až nazlobený pohled, no měl bych zavřít raději tu pusu. Zamíchám si kávu a napiju se. "No a co práce Matao?" optá se babička. "Jde to, je to náročné, ale aspoň mám více peněz." Odpovím popravdě. "Jsem ráda, že tu budeš na týden, užijeme si to." Řekne nadšeně babička. "To rád slyším." Utrousím s úsměvem.   
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Omen Omen | Web | 24. listopadu 2010 v 17:44 | Reagovat

Wau! *_* Supeeeeer! Idem si to ešte dvakrát aspoň prečítať :-D POklona!

A nie layout som nerobila ja :-D Ja sa do grafiky rozumiem také veľké nič :( :-D

2 Tokiko-chan Tokiko-chan | Web | 24. listopadu 2010 v 18:23 | Reagovat

Jéé arigato :3 (moc předčasně to  není no xD) Sugoi!Prostě moc moc moc sugoi!I ♥ YAOI :) Promočený boty?Já jsem imbecil i bez promočenejch bot xD Každopádně ti závidím..U nás sněžilo asi tři hodiny, a to se tomu tak skoro nedalo říkat -.-"

3 Lenicka tve SB Lenicka tve SB | Web | 24. listopadu 2010 v 18:34 | Reagovat

no dipl je pekny:-)no skola no jde to:-)mam se dobre:-),no vis nechci te ranit ale moc nectu povidky ani jednorazovky pac je to na me moc dlouhy promin:-)

4 Mickey Mickey | Web | 24. listopadu 2010 v 20:39 | Reagovat

Zdárek loweli SB..
Neboj se mezi moje affs patříš.. Jen teď mám menší problém s blog.cz nechce mi to ukládat a tak.. Samozřejmě hned jak to bude funkčí tak si tě přidám.. Doufám, že mi to půjde už teď.. Moc ti děkuji za přihlášení do soutěže.. A k povídce.. Je to supéééér... Bomba... Wrr úpe se mi to líbííí.. Ah.. Tak já zase letim.. Papa

5 Lenicka tve SB Lenicka tve SB | Web | 25. listopadu 2010 v 20:19 | Reagovat

ahojky jentak me napadlo jestli bys nechtela udelat u me dess:-)bylabych moc rada:-)

6 Arashi Arashi | 3. prosince 2010 v 16:42 | Reagovat

Wow! Paráda, dobře se to vyvíjí...mimochodem, moc pěkný design:) Už se moc těším na pokráčko:D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama