Duben 2010

Japanese culture avatars

30. dubna 2010 v 20:00 | nell-chan |  Avatars

Neodolala jsem a udělala další.
Tyhle jsou na téma Japonsko, však sami uvidíte. Nijak jsem je moc neupravovala, protože jsem nechtěla zkazit samotný krásný obrázek, jsou obyčejné a asi za nic moc nestojí, ale snažila jsem se :D
Jinak tohle je předem načasovaný článek, tudíž jak jste pochopili, nejsem doma. Ale nejsem hamoun a blog je stále v pohybu ;)

Kritizujte a komentujte
Stále platí - Kopírace jen se ZDROJEM !

dfhfgjfg

Avatars na přání ^_^

29. dubna 2010 v 21:32 | nell-chan |  Avatars


truzuki
Konnichiwa :)
Chcete nějaký avatarek na svůj blog ? Stačí napsat a já se pokusím nějaký vyčarovat :D

Stačí mi jen vyplnit tato kritéria:
1) Odkaz, bo jméno SB, abych vás mohla upozornit, že ho/je máte na vyzvednutí :)
2) Jaké Avatary (nějaké postavy z anime, příroda, japonské náměty, ...)
3) Kolik ?
4) Malé , střední, nebo velké velikosti avatrů ?
5) S nápisy, bez nápisů, jiné dodatky...

Uchiha´s brothers avatars

29. dubna 2010 v 16:54 | nell-chan |  Avatars


Tak jedna z dalších várek Avatarů. Udělala jsem proto zvláštní rubriky, kam je teda budu ukládat. Budu dělat taky různý, kdyby chtěl někdo na přání, stačí napsat ;)
Patlala jsem se s nimi jen chvíli, taky za to moc nestojej :D
Vzala jsem si na paškál bratry Uchihovi ;D

Samosebou kritizujte a komentujte
Kopírovat jen se ZDROJEM !
hdfhdf


Další diplomek pro new SB

29. dubna 2010 v 15:35 | nell-chan |  SBénka =)

Snad se aspoň trochu líbí ;)

dfzk

Shippuuden movie 3

27. dubna 2010 v 16:59 | nell-chan |  Videjka-Naruto

Tak snad se bude líbit, bohužel, ale to sem musím dát přes odkazy, jinak mi to nejde. Je to po částech ;). Já se na něj podívám v nejbližší době, kdyby něco napište.
;)




fgnfng

_TOP list & kecing_

26. dubna 2010 v 16:37 | nell-chan |  Discussion and Questions


Konnichiwa ^^
Tááák jsem tu z dalším článkem a to hned s několika věcmi a povídáním. Moje milovaná Sasaki, mi minulý týden zařídila Top list, který mě se nějak nevyvedl a tak tu mám po týdnu statistický výsledky.  Pondělí: 15 návštěv
                                    Úterý: 21 návštěv
                                    Středa: 24 návštěv
                                    Čtvrtek: 17 návštěv
                                    Pátek: 18 návštěv                                  
xcvbgfcn
                                    Sobota: 26 návštěv
                                    Neděle: 29 návštěv

Dohromady je to 150 návštěv za týden, což je dobrý i špatný. 150 návštěv má někdo na blogu za jediný den...ale tak pro změnu zvedla se návštěvnost, takže můžu být na druhou stranu potěšená. Ale co mě spíše zamrzelo, bylo to, že v neděli tu bylo nejvíce lidí za týden, určitě někdo i z SB a já jsem sem přidávala povídku Cestu tří. 29 návštěv a ani jeden komentář...trochu divný ne ??? Jako nevím, mě už je to nějak jedno, ale nebude to asi jedno tomu, kdo tuto skvělou povídku píše. Lidí chtějí mít co nejvíce hlasů a komentářů, s prosbou si dojdou za SB aby jim pomohli, ale aby oni udělali to samí pro ně, to už neexistuje...

Jinak s Eve-chan doděláváme tu povídku (Sayuri) a už zhruba máme vše vymyšlené do detailů. Jelikož tu na tenhle víkend nebudu, tak první díl bude až víkend po. Doufám, že se aspoň trochu těšíte a já se těším zase na vaše názory.

Dnes večer, nebo až zítra přibyde Shippuuden movie 3, tak na to se taky těště xD

Aaaaa co jinak ??? V nejbližší době sem přidám rubriku, kde budou moje nejrůznější výlevy ze dne xD Nechala jsem se inspirovat Natou-chan ♥ xDDD Její komentáře mě vždycky pobaví a já se nemám jen tak nikomu vypovídávat a vy mě stejně neznáte, takže je to cajkenzí...^^

A dodatečně asi začnu s dalšími básničkami, jako tehdy každý pátek ;D

Arigato za vyslechnutííí ;)

utrutu

Cesta tří 3. díl

25. dubna 2010 v 17:34 | nell-chan |  Povídky-Naruto

Konnichiwa !!! ^-^
Tááák KONEČNĚ jsme se dočkali, nebo aspoň já, nového dílu Cesty tří. Je sice kratší podoby, ale je velmi zajímavý. Určitě se máte na co těšit, akce se blížííí *yahooo*

Prosím o KOMENTÁŘE !!!

trhtrh

Naruto Shippuuden movie 3

23. dubna 2010 v 17:34 | nell-chan |  Videjka-Naruto

Konnichiwa !!!
Tak tady je trailer na Shippuuden movie 3.
S českými titulky by měl být v neděli, tak postupem času ho sem určitě přidám.
Myslím, že to bude zajímavý jako ty dva díly předtím. :)


14.anketka ^^

21. dubna 2010 v 20:16 | nell-chan |  Discussion and Questions

Konbanwa ^^
Tak další anketa a to 14. se zajímavou otázkou, jsem zvědavá na vaše názory. Kdyby jste si mysleli něco jiného, vyjádřete se do komentářů, ale to můžete tak jako tak ;)))
Jinak děkuju moc za kladné komentáře k té nové povídce, možná co bych vyčetla někteřím jedincům...<když se nezmůžete ani na sálokrátkou větu, která tvoří aspoň nějaký názor, tak ani ty komentáře nepište, zvlášť když napíšete ":-D"...Vystihující a vážně věta plná názoru !>
Všem ostatním vážně moc děkuji ;) ♥

No a teď už ta anketa :D


hgdbdf

_Story about Sayuri_

19. dubna 2010 v 19:07 | nell-chan |  Sayuri

hghjvh
 Konnichiwa !!!
 Přicházím s novou povídkou ;)

Žánr: Akční, romantika, fantasy, horor
Char. rysy: Japonsko, starší doba, ninjutsu, napětí a akce
Počet kapitol: XXX
Doba vydávání: Každý víkend (pokusím se :D)
Spolupráce: Daisuke Yasuharu, Eve :)














Recenze

Příběh začíná velice známým klanem Sendai, který je z menší, ale přesto ekonomicky a vojensky silné země. Po historii generací je zvykem, že každý třetí syn z rodiny, bude následovníkem vůdce klanu. Nynější vůdce klanu Isamu už má dva syny a spolu s jeho milovanou ženou, očekávají příchod třetího potomka, syna, který by byl budoucím vůdce Sendai. Ale chyba lávky ! Samým překvapením se narodí holčička. Všichni jsou překvapeni a pro rodinu by to byl velký skandál, kdyby se toto někdo dozvěděl. Ponížení a pohrdání. Vůdce Isamu to nepřijme a nechá malou holčiku těsně po narození odnést pryč k jiné rodině. Dítě prohlásí za mrtvé, i přes nenávist manželky, za jeho činy. Později, kdy holčičce budou tři roky, stane se obrovský požár v té rodině a všichni tragicky zahynou. Avšak holčička přežije, jen díky muži, který ji zachrání z velkého žáru. Muž jménem Takeru, neví co s malou roztomilou holčičkou a tak ji odvede o město dál, kde žije jeho sestra. Jeho sestra Amaya vlastní doom Geish a je zároveň "matkou" doomu Geish.
Je to nepříjemná a nevrlá osoba, ale i přesto si holčičku ponechá a slíbí Takeruovi, že ji vychová. Bude probíhat mnoho let, kde bude naznačena výchova malé Sayuri. Sayuri byla pojmenována proto, protože má blankitně modré oči a pleť zbarvenou do lilie. Po dvanácti letech se však potká s oným mužem, Takeru, který ji kdysi zachránil. Takeru neví proč, ale už kdysi pocítil pouto, že malou holčičku musí chránit. Nakonec ji bere s sebou na dlouhou výpravu plných poznání a především učení. Takeru chce z ní udělat skvělou kunoichi, zvlášť když on je Sannin a má moc předávat zkušenosti. Pak teprve začíná TEN dlouhý příběh...

NaruHina ♥

17. dubna 2010 v 19:55 | nell-chan |  Love...Anime

Tak tento pár je velmi sugoi. ;)
Tak zase napište svůj názor ať kladný či záporný, mě už je to nějak jedno. Zvykla jsem si na vše.

Sayonara.

jghkse

Moje úlovky ^_^

16. dubna 2010 v 20:31 | nell-chan |  Discussion and Questions


Konbanwa
Dávám sem pár diplomků, co jsem stihla nasbírat, mám jich samozřejmě více, ale tyhle jsou jedny z nejhezčích  ^_^ Taková menší sbírka :D

Hezký víkend ;)

dgdfh

_13. anketa_

15. dubna 2010 v 17:52 | nell-chan |  Discussion and Questions

Má to cenu či nemá ???
Rozhoduju se, zda mám udělat soutěž o nejlepší blog sezóny, jako předešlý rok v dubnu. Není to o tom, že chci větší návštěvnost nebo nové SB, klidně si postačím s těmi co mám, ale jde o to, aby si i blogeři mohli zasoutěžit a dokázat hlasy, že jejich blog je opravdu oblíbený a stojí za to, být dobrým blogerem. Nyní se ptám, pokud by jste o tuto soutěž stáli, protože jinak to opravdu nemá cenu a já se můžu jít zahrabat. Tak jako tak, opět klesla návštěvnost a Stín v prachu opadává- BUDE POZASTAVEN. No což ale, povídky na přání stále platí. Odpovězte tedy prosím v anketě a já se podle toho založím ;)

Sayonara

fbfgngf

SasuSaku ♥

14. dubna 2010 v 17:16 | nell-chan |  Love...Anime



Další picty párů z Naruta :)
Tenhle pár mi nijak zvlášť nevadí, ale když si to tak vezmete, hodí se k sobě :DDD
Prooooč asiiiik :D
No nic, vzhlížejte a komentujte ;)


New opening & ending

13. dubna 2010 v 17:46 | nell-chan |  Videjka-Naruto


Konnichiwa, přidávám další nový opening a ending.
Musím přiznat, že tohle jsou jedny z méňě lepších o. a e.
Jsou ohodně lepší ty předešlé a tyhle jak hudbou tak i animací stojí za velký...kulový.
No posuďte sami ;)




Stín v prachu 3-6.díl

11. dubna 2010 v 14:46 | nell-chan |  Stín v prachu

Tak jste se jen přeci dočkali dalšího dílu této ságy :D
Ale bohužel pro vás, je celkem krátký na to, že to měl být speciální díl a tentokrát je opravdu nudný. Ne každý den je plodný, abych zrodila něco skvostného :D
Příště bude určo lepší díl, tam už se zapojí více záhady a především bude opět odhalena minulost. Další díl očekávajete příští týden ;)

Prosím o komentáře, Arigatooo

gdfhdfhdfh

Diplomek pro další nové SB

11. dubna 2010 v 12:49 | nell-chan |  SBénka =)

dfhgfjgf

Snad se líbí ^_^

1. povídka na přání ^_^

9. dubna 2010 v 21:16 | nell-chan |  Povídky z jiného soudku


Konbanwáááá ^^
S dobrou náladou přidávám první povídku, která byla na přání. Tato je pro Sasaki, která se přihlásila jako první. Snad se bude líbit, jak jí tak i vám ostatním ;)

egjh

Konoha High school lll 11

6. dubna 2010 v 15:46 | nell-chan |  Fun manga
fjgjgf
asfsds

Paradise <3

3. dubna 2010 v 14:07 | nell-chan |  Povídky z jiného soudku
Ha! Tentokrát boy x boy ^_^ Opět jedna z mých starších jednorázovek Yaoi & Shounen-ai

...Neberte si to špatně...

,,Pane Souyo, máte hovor. Volá vám otec.¨ řekne mile sekretářka, která vykukuje ze dveří. ,,Děkuji Kitami.¨ poděkuji ji jen a zvednu telefon na mém stole. ,,Ano tati ?¨ opáčím do telefonu. ,,No ahoj synku, jen jsem chtěl vědět jestli opravdu jedeš na tu pracovní cestu.¨ opáčí otec. ,,Tati už jsme o tom mluvili tisíckrát, ano jedu a nic mě nezastaví. Je to pro mě důležitá kampaň a já ji hodlám vyhrát.¨ řeknu hrdě a lehce se i usmívám. ,,No dobře dobře, tak si to tam užij. Tvá matka tu višiluje, že chce s tebou mluvit, tak ti ji předávám…¨řekne jen otec a už slyším vyčítání své matky. ,,Prosím tě, ať se ti tam nic nestane, buď opatrný.¨ upozorňovala mě. Dělá jako kdyby mi bylo 12 let. ,,Mami, jsem dospělý tak klid jo. Budu sice pryč 14 dní, ale to neznamená, že musíte mít o mě strach.¨ opáčím vyčítavě do telefonu. ,,No, ale v centru Tokia nikdy není nikdo v bezpečí…¨ utrousí má drahá maminka a pokračuje v povídání o nebezpečích v centru Tokia. Po deseti minutách ji už přeskakuje hlas a já mám šanci ukončit hovor. ,,No tak se mějte a za 14 dní se přijedu za vámi podívat. Sayonara.¨ rozloučím se a položím hovor. Dám telefon na své místo a koukám do papírů, které mám ještě na vyplnění. No dá se říci, že jsem ředitel jednoho velice známého časopisu Japonska jménem Hyuga. Tato firma dříve patřila mému otci a já jsem ji převzal, jak už je to u nás po generace. Do Tokia jedu na kampaň ,která se týká všech časopisů snad celého Japonska. Jde víceméně o boj nejlepších článků, publicistiky a fotek. Pak je vyhlášení top časopisu a výherce neboli ředitel onoho časopisu získává 6,000,000 yenů na design, korekci a jiné věci vlastního časopisu. No a protože jsem soutěživí typ, musím tam za každou cenu být.

Když přijdu domů, lehnu unaveně na postel a zadívám se na bílou zeď nade mnou. Vedle mě leží sbalené kufry a letadlo mi odlétá za tři hodiny. Celkem se těším, v Tokiu jsem snad byl jen dvakrát. Poprvé se svým dědečkem v 10 letech, kdy tam byla obrovská pouť a po druhé se školou v 15 letech. Teď je mi 21 a jedu tam znova. Celkem se i těším a kdo ne, do nejznámější metropole. Skočím do sprchy, najím se, obléknu se do služebního a zkontroluji všechny doklady . Hotov, může se vyrazit.

Když už konečně sedím v letadle, chce se mi spát. Dá se říct že jsem nespal přes 24 hodin. Pořád jsem pracoval na nějakých papírech, protože sekretářka, která to má dělat za mě je nemocná. Kitami by to nezvládla, protože je v tomto oboru nová a já ty papíry potřeboval co nejrychleji, takže mi nezbývalo nic jiného, než to udělat sám. Když zavřu oči, stejně mi to nedá a dál přemýšlím o této cestě. Vzpomněl jsem si, že v té pozvánce na tuto výherní kampaň bylo, že budu v tom nejluxusnějším hotelu v Tokiu a budu mít i svého vlastního šoféra, který by mě měl doprovázet i na kampaně. ,Kdyby to byla aspoň šoférka, pomyslím si, ale pak už nějak myšlenky zaženu a usnu.

Tokio-17:00

Když vyjdu z odbavovací místnosti octnu se v obrovském terminálu Tokia. Spadla mi málem čelist, když jsem to viděl. Ale co, teďka by mě zajímal ten odvoz se šoférem. Tady bude někde stát s cedulkou a na tom mé jméno Takahashi Souya. Prodíral jsem se tím davem s mými kufry a myslel jsem, že budu vraždit. Začalo mě to celkem štvát a já flegmatický cholerik, jen tak něco nevydrží. xD
Lidi do mě naráželi a byli někteří i celkem vzteklí. No prostě Japonci z Tokia, kdo by to čekal. Jsem zvědav co mě bude ještě čekat. Když se dostanu toho davu k velkému prosklenému východu, všimnu si, že venku stojí jeden taxík za druhým. Neváhám a jdu ven. Zajdu k jednomu taxi a nakouknu do okénka. Sedí tam postarší muž, ale vypadá celkem mile. ,,Můžete mě odvézt ?¨zeptám se ho. ,,Jistě, naložte si to mladý pane.¨řekne zdvořile a já jdu dozadu ke kufru. Naložím ten náklad a posadím se do zadu do sedadla. ,,Tak kam to bude ?" zeptá se mě a já mu nadiktuji příslušnou adresu. Přes dvacet minut stojím před velkým hotelem, pěkně vypadajíc, s velkým nápisem Paradise. Zaplatím taxikáři, vyndám kufry a hnedka mi vyběhne na pomoc nosič zaměstnaný tímto hotelem. ,,Pomohu vám pane.¨řekne jen a převezme ode mě kufry. Utáhl bych to sám, ale když ho za to platí, proč ne. Vejdu na recepci a zavítám k jedné recepční. Hezky se na mě usměje už z dálky. ,,Konichiwa.¨ pozdravím a oplatím jí úsměv. ,,Měl bych tu mít za rezervovaný pokoj na jméno Takahashi.¨ dodám a ona pozdraví a ihned hledá v seznamu svého počítače. ,,Ano pokoj, 302.¨ řekne a otočí se k jednomu šuplíku kde jsou karty s kódy ke dveřím. Hledá, ale nějak nemůže najít. ,,Omlouvám se pane, ale kartu s čipem nemůžu najít, ale tady vám dávám obyčejný klíč. Když by jste chtěl odejít pryč, můžete klíč ponechat tady na recepci, aby jste ho třeba neztratil. Jinak vám přeji hezký pobyt.

Vyjedu výtahem s nosičem do čtvrtého patra. Nechám vyjít nejdříve nosiče, však on se tu vyzná. Jdeme hnedka doprava a úplně na konci chodby je pokoj 302. ,,Hezký pobyt pane.¨ řekne nosič s cedulkou, na kterém je jméno Harry. ,,Tady máte dýško Harry, zatím naschle.¨ rozloučím a on si odchází s úsměvem. Odemknu dveře a uvidím tu krásnou moderní předsíň. Nebylo pochyb, že tohle byl opravdu skvělý hotel Tokia, ten nejlepší. Postavím kufry vedle skříňky, na kterém stojí stříbrná váza a v tom puget bílých lilií. Sundám sako a najednou si toho všimnu. Na věšáku, který je taky fakt moc pěkný, visí kožená bunda. Vůbec sem nechápal a myslel si, že to tu asi někdo zapomněl, ale vedle mě byly boty a když jsem se otočil a šel směr obývací pokoj, tak tam stály dva kufry. Vůbec jsem nechápal, asi to museli splést. Chtěl jsem zrovna odejít, ale vedle mě zrovna byly dveře od koupelny a ty se otevřely. *Booom* Dostal jsem pěknou ránu do čela a do nosu. ,,Kurva auuuuu.¨ syknu a držím si ruku u nosu, protože mi teče krev. Podívám se na tu onu osobu, která to zavinila. Byl to jako blesk. Jeho obličej se mi zaryl hluboko do paměti. Byl to nějaký mladý muž. Blonďaté delší vlasy, studánkové oči a ta postava, stála by za hřích. Měl jen ručník okolo pasu. Koukal na mě vyjeveně. ,,Co-co tady děláte ?!¨ sykne s trochou překvapení. Postavím se na nohy a opírám se o zeď, protože se mi motá silně hlava, toho nárazu. ,,Co tady dělám ? Co tady spíše děláte vy ? Tohle je můj apartmán.¨ obořím se stále držíc rukou u nosu. ,,Ježiš, tak si běžte aspoň k umyvadlu.¨ ucedí a uvolní mi cestu. Zapluji rychle do koupelny k umyvadlu a nos strčím pod ledovou vodu. Využiji papírových ubrousků, které byli položeny vedle umyvadla a strčím si to do nosu. Muselo to vypadat hodně vtipně, ale co už, potřebuji to nějak zastavit ne. ,,Můžete tedy vysvětlit co tady sakra děláte ?¨ řekne nepříjemným tónem ten muž, tentokrát už oblečený. ,,Já jsem si rezervoval tento pokoj, mám od něj i klíč.¨ obořím se. ,,No tak to bude chyba na recepci, si tam dojděte.¨ sykne. ,,Co ?! Nee vy si tam dojděte, já jsem si tento pokoj zaplatil.¨ ucedím. ,,Nějak si věříš chlapče.¨ ucedí zpátečně muž. ,,Chlapče ?! A od kdy my dva si tykáme…¨ odbudu ho hnusně. ,,Řekl bych že jsi stejně starý jako já, tak nevím proč mi říkat chlapče.¨dodám a vyjdu z koupelny zcela nasrán. Čapnu sako, kufry a klíč a vyřítím se z pokoje dolů do recepce. Přiřítím se na recepci a ta recepční na mě kouká jak na vola. Já ještě ten kousek kapesníku v nosu, no prostě paráda. ,,Můžete mi říci, proč v mém apartmánu je nějaký chlap ?!¨ zeptám se zcela nepříčetně. ,,Prosím uklidněte se, určitě se to dá nějak vyřešit.¨ hlesne a zadívá se do počítače. ,,Ale to není možný, mám tu vaše jméno Takahashi Souya.¨ řekne zcela vyvedena míry, jak se to mohlo stát. ,,Můžu vám dát hnedka ten apartmán co je vedle 302. Je úplně stejný a možná ještě s krásnějším výhledem na západ slunce.¨ řekne mile. Trošku mě to uklidní a nabídku přijmu. Dá mi čipovou kartu a já s omluvou odejdu. Nějaký jiný nosič mi odnese kufry a já jdu do pokoje 303. Když procházím okolo 302, hodím na ty dveře hnusný pohled. Když vejdu do mého pokoje, uznám že ta recepční měla pravdu. Je opravdu stejný. Zkontroluji tentokrát, jestli tam někdo nepřebývá a teprve potom jsem se úplně uklidnil. Posadil jsem se na černou pohovku a oddychl jsem si a uznal jak jsem se hrozně choval k té ženě. Podíval jsem se na okno, které bylo podél jedné strany obývacího pokoje. Byl to krásný pohled na tu scenérii zapadajícího slunce. A zase měla pravdu. Když jsem se podíval na hodinky, bylo půl osmé večer. Zalezl jsem do koupelny a oddával se příjemným a horkým kapkám. Vypustil jsem všechny myšlenky. Po té jsem se navlíkl do mého černého županu a pod to si vzal jen trenky na spaní. Objednal jsem si večeři, zapékané těstoviny a bílé víno. Nějaká služebná mi to přivezla a já ji obdařil dýškem, se kterým byla spokojená. Najedl jsem se, upokojil své tužby po alkoholu jako je víno a cítil se spokojen. Talíře, sklenku a prázdnou láhev jsem dal zpátky na vozík a vyvezl ho ven, kam se vždy dává, když host má dost, nebo to chce odvést. Dal jsem to ke stěně, aby se o to nikdo nezabil. A zrovna jako naschvál ze 302 vyšel ten idiot. Když zavíral dveře všiml si mě a věnoval mi nehezký pohled. Samozřejmě já jemu také, to bych pak nebyl já. Odešel si s nosem nahoru a já měl sto chutí po něm hodit tu prázdnou láhev. Zalezl jsem do svého apartmánu myslel si své o tom idiotovi. Šel jsem rovnou spát, protože jsem se dostatečně nevyspal v letadle. Zítra ráno by na mě měl čekat ten šofér, protože zítra mám poradu z jedním důležitým mužem tiskařského průmyslu. Ulehl jsem a nechal si zdát krásné sny.

Ráno 7:15

Vzbudil jsem se bez pomocí budíku, což u mě byl nadlidský výkon. Byl jsem čilý a s dobrou náladou si to došel do koupelny, kvůli ranní hygieně. Protože nikdy nesnídám, nevolal jsem do recepce. Oblékl jsem se do svého oblíbeného černého obleku od Armaniho a pod tou žlutou košili s černou kravatou. No prostě elegán a proč ne, když jde člověk na důležitou schůzku, na které potřebuje zaujmout. Vzal jsem nějaké papíry a nastrkal to do kufříku. Zkontroloval opět všechno a pak odešel. Zamknul jsem čipovou kartou a sjel výtahem dolů k recepci. Došel jsem na recepci, kde tentokrát seděl nějaký muž. ,,Dobré ráno. Měl bych tu mít odvoz s osobním šoférem.¨zmínil jsem se, jestli o tom náhodou něco neví. ,,ano pane, čeká venku je to černé BMW. Řidič by měl být připravený.¨ odpoví vřele muž a já mu poděkuji za informaci. Vyjdu ven z točivých dveří a v promenádě všelijakých aut a taxíků uvidím černé BMW. Dojdu k němu a rovnou nasednu na zadní sedadlo. ,,Tak kam to bude pane Takahashi ?¨ zeptá se mě šofér, kterému nevěnuji moc pozornosti. ,,Do restaurace Hamipure.¨ odpovím a podívám se na onoho řidiče. Překvapením snad vyskočím a bouchnu se do hlavy. On se podívá do zpětného zrcátka a taky si mě všimne. Pro kroutí jen očima a vyjede z lajny na parkování. Díky mému charakteru jsem mu pak nevěnoval nějak moc pozornosti, snad když zastavil na červenou a já si málem narazil nos o protější sedačku. Přemýšlel jsem nad rozhovorem, který budu vést s tím mužem, se kterým se mám sejít. Toho muže, Toshiro Masuda, už jsem viděl párkrát na několika večírcích a vím, že s také zná velice dobře z otcem, takže bych mohl mít nějakou protekci. Nemuselo by to být až tak hrozné. Cítil jsem jak mě ten chlap za volantem propaluje pohledem, až mi naskočila husí kůže. Loktem jsem se opřel o dveře a koukal ven z okénka. Projížděli jsme hlavní třídou, takže všude samí lidé, krámky a restaurace s bary. Člověk, aby tady měl hodně času nazbyt projít tohle všechno. Zavadil jsem jen pohledem o zpětné zrcátko a i tak si všiml, že mě stále pozoruje. ,,Co na mě tak civíte ?!¨syknu celkem nepřátelsky. On se zadívá na silnici a dělá, jak se věnuje jízdě. ,,Co nos, nemáte ho zlomený ?¨ zeptá se z nenadání, což mě celkem zaskočí. ,,Co ta péče najednou…¨ ucedím a koukám ven. ,,Jen se ptám.¨odpoví klidným tónem onen řidič. ,,Dobrý.¨ hlesnu jen. ,,Jak se vůbec jmenujete ?¨ dodám a kouknu na něj. ,,Jmenuji se Amakusa Keiichiro.¨ odpověděl jen a dával pozor na cestu. ,,Dobře pane Amakuso, po této schůzce bych chtěl zajet zpět do hotelu a pak na večer, někam do klubu, máte jich tady dost, jak jsem viděl a
vy se určitě vyznáte.¨řekl jsem sarkasticky a všiml jsem si jeho zamračení. ,,Jak si přejete.¨ procedil mezi zuby ač viditelně nerad. Během deseti minut, než jsme dojeli před restauraci bylo ticho a já byl rád mým vítězstvím nad ním. Vystoupil jsem a když jsem zavřel dveře neuniklo mi jeho nadávka na mě. Jen jsem se ušklebil a koukl na tu restauraci. Vypadala luxusněji. Nevadí mi to jíst ve vybraných a uznávaných restauracích, ale najedl bych se u v obyčejném bistru. Nejsem vybíravý. Vešel jsem dovnitř a ucítil příjemnou vůni masa a smažící se cibule. V zadu u ne malého stolku jsem zahlédl pana Toshiru. Mávl na mě s úsměvem a já se vydal k němu. ,,Ohayo…¨pozdravil sem ho a poklonil, jak to tu chodí. ,,Pane jo, z tebe je pěkný chlap Souyo. Tvůj otec na tebe musí být hrdý, že má tak vzdělaného a pěkného syna. Pověz máš přítelkyni ?¨ zeptal se hned. V klidu jsem se posadil a vřele se usmál. ,,Nemám, ale kvůli tomu tady nejsme že ano.¨ odpověděl jsem a zdvořile navedl na další téma. ,,Jistě …¨osočil se a zavolal si, aby mu přinesli menu. Seděli jsme tam asi dvě hodiny a projednávali o časopise. Povídal mi o mých článcích jak na něj zapůsobili a jak je rád, že jsem dobrý ředitel firmy. Pak jsme se dostali k tématu jako je kampaň. Bylo mi prozrazeno, že můj časopis je považován mezi ty nejlepší a nejoblíbenější. Konkurenci však, dělají ještě dva časopisy. ,,Zítra je večírek na přivítání účastníků letošní kampaně, takže hlavně doraz.¨ řekl přátelsky. Popovídali jsme si ještě o osobním životě a pak byl čas na to jít domů, tedy spíše do hotelu. Rozloučil jsem se a odešel z restaurace. Vyšel jsem ven a ulekl jsem se velkého slejváku. Naštěstí opodál stálo černé BMW a tak jsem rychlým krokem a kufříkem položeným na hlavě došel k autu. Nastoupil jsem a oddychl, jak rychle jsem to zvládl. Amakusa si mě změřil pohledem. Zrovna dokuřoval cigaretu. ,,Schůzka vyřízena ?¨ hlesl s otázkou a vyhodil nedopalek z okénka, které pak zatáhl. ,,Jo. Teďka do hotelu.¨ hlesl jsem. ,,Říká se prosím.¨ucedí a nastartuje. Jen pro kroutím očima a koukám na to dění venku. Všichni se tam míhají s deštníky a nějací odvážlivci si to kráčí bez deštníku, jen tak. Pomalu se rozjedeme a pak najedeme do levého pruhu. Ani nevím proč , ale byl jsem celkem unavený. Byl jsem si jist, že až dorazím do svého apartmánu půjdu si lehnout, abych byl fit na večer, když chci někam vyrazit. Povolil jsem si kravatu a košili rozepnul na dva knoflíčky. Roztáhl jsem se na sedačce a sledoval kapky stékajíc na okénku. O něco málo později jsem stál před mým apartmánem. Amakusa byl hnedka vedle a doloval tam se svou čipovou kartou. ,,Pf ! Si to zaslouží, ať si ten pokoj klidně sežere.¨pomyslím si a uchechtnu se nad tím. ,,Tak v osm, buď připraven.¨ upozorním ho. On na mě hodí nezáživný pohled a dál tam lomcuje s kartou. Zavřu za sebou, sundám si boty a sako, kufřík hodím na sedačku a stejně tak kalhoty a kravatu. Kráčím si po obýváku jen tak v trenkách, žluté košili a černých ponožkách. Jak sexy xD
Už jsem si rozestlal postel,ale uslyším nehezké zabouchání na dveře. Otevřu a koukám na Amakusu. Ten si mě nejdřív prohlédne od z hora dolů a pak teprve promluví. ,,Emmm nejde mi to otevřít, můžu si od vás zavolat na recepci, aby mi s tím mohli pomoct ?¨ zeptá se a v ruce drží čipovou kartu. Jen kývnu a pootevřu mu dveře. Dojde rychlým krokem k telefonu a zmáčkne číslo recepce. Začne tam vykládat o jeho drahocenném pokoji, jak mu nejde otevřít a tak dále. Bavilo mě to na něj koukat, jak je naštvaný nabíhá mu žíla na čele. Pak zaklapne telefon a kouká na telefon. ,,Ženský.¨ procedí si pro sebe, ale mě to neušlo. Pak se otočil čelem ke mně. ,,Díky. Sice mi to nijak nepomohlo, ale co nadělám.¨ sykne a odejde. Vykoukl jsem na chodbu a viděl jak si to míří k výtahu. Jen jsem nechápavě pokrčil rameny a zalezl zpátky. Tentokrát jsem se do postele už dostal. Prospal jsem krásných 5 hodin. Bylo něco před půl osmou. Akorát jsem vstal, osprchoval se, objednal si něco menšího k jídlu. Měl jsem na sobě po dlouhé době džíny a černou obyčejnou košili s delšími rukávy, které si vždy ohýbám. Podle toho byly taky ty rukávy zmandlované. Navoněl jsem se toaletní vodou od Davidoff a cítil se happy. Lehce si přejel vlasy mokrou rukou, aby vlas vypadaly lehce rozcuchaně, ale přitom svěže. Peněženku jsem si strčil do kapsy u kalhot, jak bylo mou zvyklostí a bundu nebo mikinu si ani nebral. I když bylo před večerem venku pařilo slunce a já si říkal, jestli to bylo vůbec dnes, kdy byl obrovský slejvák. Vzal jsem čipovou kartu a zamkl za sebou. Zašel jsem do výtahu a s dobrou náladou si to sjel dolů na recepci. Pozdravil jsem recepční, která se na mě opět krásně usmívala. Hned co jsem vyšel viděl jsem BMW a u něj mého řidiče. Amakusa se opíral o auto. S jednou rukou v kapse a v druhé ruce držel cigaretu. Byl do toho nějak zažrán, protože koukal do země a ani nevnímal můj příchod. ,,Můžeme jet ?¨ hlesl jsem rýpavě a stál před ním. Odvrátil se pohledem od chodníku a spočinul na mě. Zase ten jeho pohled. Přejel si mě a nějak se zazubil. ,,Co ?!¨ obořím se a kouknu na sebe, co je špatně. ,,Nic.¨odpoví prostě a odhodí nedokouřenou cigaretu. ,,Tak jedeme.¨ hlesne a nastoupí do auta. Vydám se hned za ním a nastoupím si do zadu.

Metropole-První třída- Club Salvador

Už jen co jsem ten klub zahlédl se mi líbil. Všude drahá auta typu mercedes, mitshubishi, lamborgini a podobné. Venku před klubem postávali lidé. Fronty až pomalu na silnici a málem jsme ani nezaparkovali. ,,To je velká fronta.¨přiznal jsem a koukal na 50 lidí přede mnou. ,,Vezmeme to druhou stranou.¨uslyším za sebou a už mě něco táhne za ruku. Uvidím Amakusu přede mnou, jak mě protahuje davem, aby se dostal na druhou stranu k zadnímu vchodu. Zašli jsme za roh a tam opravdu byl zadní vchod. ,,Dokážu jít sám…¨osočím se a vymaním ruku z jeho sevření. Avšak ze vchodu vyjde jeden z bodyguardů. Myslel jsem, že neprojdeme, ale Amakusa ho pozdravil a ještě si podali ruce a poklepali ramena. ,,Ten jde s tebou Keiichiro ?¨ ozval se bodyguard. ,,Jo je to můj doprovod.¨ hlesl a neuniklo mu ušklíbnutí, stejně tak tomu týpkovy v černém. ,,Pokud vím, ty jsi můj doprovod.¨ ucedím. ,,A ne že budeš pít, nerad bych s někde pak vyboural. Dodám a on mě zpraží pohledem, jako kdybych z něj dělal naprostého idiota. Zašli jsme do jedné místnosti, kde byli obrovské ocelové dveře. Stál tam taky jeden týpek, ale černoch, ale z něj nešel takový respekt, jako toho předchozího. Otevřel dveře a přede mnou se naskytl skvělý pohled. Všelijaké barevné reflektory, hodně hlasitá hudba, obrovský neonový bar a parket plný lidí. ,,No tak se dobře bavte pane.¨ hlesl a chtěl zmizet, ale to sem ho zarazil. ,,A jak se najdeme ?¨ křikl jsem mu do ucha, protože tam pomalu nebylo ani slyšet. ,,Já si vás najdu.¨ křikl zpátky a odešel někam pryč. Koukal jsem na něj jak na blázna a pak si tu pusu vrátil na původní místo. ,,Tak jo, začíná rozjezd.¨pomyslel jsem si a šel do toho davu. Jako první jsem namířil k baru. Tam byla celkem pohledná Japonka s krásnými oči. ,,Co to bude mladý pane ?¨ zeptala se mě. ,,Vodku s džusem a hodně ledu, prosím.¨ řeknu hnedka co mě první napadne. Barmanka kývla a začala to připravovat. Koukl jsem na parket. No začínalo se mi tady vážně líbit. Přede mne postavila sklenku z daným pitím, co jsem si přál. Lehce jsem s tím zatřepal nasál vůni. Jak dlouho mi chybělo tohle to. Stále samá práce a neměl jsem ani čas na svůj osobní život. Sice jsem tu sám, ale co chci si to užít. Napil jsem se a rozplýval jsem se nad tím opojným životem klubů. Barmanka se na mě stále usmívala a mě přímo burcovala k tomu, abych ji nepolíbil, ale ještě se umím ovládat. Dopil jsem sklenku a přál si další. Chtěl jsem se napít ze druhé, ale to už mi překazily dvě krásné dívky, které ke mně přišly. ,,Nechceš si jít zatancovat ?¨ řekla nahlas jedna z nich. Byl takový kravál, ale stále jsem rozuměl. Osočil jsem se, že neumím tancovat, ale to už jsem byl zatáhnut na parket. Každý se lepil na druhého, tak proč ne já. Naprosto jsem se odvázal a tancoval. Holky se o mě otíraly a zabíjely se pohledem. Dělaly jako kdybych tu byl jediný chlap. Po hodině neustálého tance, jsem dostal křeč do břicha a tak jsem si šel sednout k baru. Naposled jsem se podíval na parket a pak pohlédl na tu krásnou barmanku. A ono nic, místo ní tam stál ,,Amakusa ?¨ vyhrkl jsem překvapením. Jen se ušklíbl a dal přede mě další dávku vodku s džusem. Přijal jsem o a doufal, že do toho nic nenasypal. Bůh ví čeho je schopen. Holky se nenechaly odbýt a přišly za mnou znovu k baru. Každá si sedla z jedné strany, kde bylo volno, protože všichni byli na parketě. ,,Tak co to bude dámy ?¨zeptám se jich a jejích úsměvy se ještě více prohloubí. ,,Jeden Tropic.¨ řekne jedna z nich Amakusovi. Ten akorát kývne. ,,Já taky.¨hlesne druhá. ,,No tak mě to dejte taky.¨dodám a pohlédnu na Amakusu. Ten se netváří nějak příjemně. Začnu si s děvčaty povídat a vyprávět jim historky, na které letí všechny holky. Děkoval jsem svému kamarádovy ze školy, který byl borec co se týkalo holek. Ten věděl jak se chovat, co říct, co udělat, aby se ani k jedné nechoval špatně. Od něj jsem to pochytil, no a od té doby mi to vážně že jde. Před nás se dostavil drink zvaný Tropic. Byl v takové divné sklenici. Svítil naoranžovělou až průzračnou růžovou a v tom bylo naházeno ovoce. To ještě zdobily dvě brčka a deštníček. Všichni tři jsme si přiťukli a vypili to na Ex. Položil jsem to na bar a myslel, že upadnu. Divil jsem se, že to ty holky neskolilo, protože já jsem měl co dělat, aby mě to neporazilo na zem. Děvčata si vyžádala další a já tedy nakonec také. Asi po třetím absolvování tohoto drinku jsem byl opět zatáhnut na parket, ale to už jsem nebyl v normálním stavu. Byl jsem hodně veselý a sem tam se mi připletla noha před tou druhou. Avšak pod dávkou adrenalinu výdrž byla větší a bolest menší. Po dlouhé době jsem byl opravdu odvázaný a spokojený. Skákali jsme do hudby a kroutili se jeden o druhého. Bylo něco před dvanáctou a já byl na tom stále dobře. Dostal jsem se zase k baru a oddýchával se. ,,Co to bude teď ?¨uslyším přísnější tón Amakusi. Kouknu na něj a s úsměvem jen pokrčím rameny. ,,Co by bylo dobré ?¨ hlesnu s otázkou. On se zamyslí. ,,Dobré by bylo, kdyby jste řekl, že chcete do hotelu. Odvezl bych vás.¨ hlesne. Jen prokroutím očima, jak jen to umím. Na to se nějaká parta lidí, asi stejně v mém věku, dohadují kdo vypije více panáků zelené. Jak je tak pozoruji, oni si toho všimnou a přizvou mě do hry taky. Proč taky ne. Přisednu blíže k nim. Vím, že se mi představovali, ale hnedka jsem zapomněl jak se jmenovali. Jedna barmanka před každého postavila osm malých skleniček a všechny plné zelenou průzračnou vodou. Odstartovalo se to a každý začínal vypíjet svou první dávku. Hodil jsem to do sebe a lehce se zašklebil. Druhý kolo, třetí, čtvrté a pak následovalo páté. To už vypadli čtyři lidi najednou. Zbyl jsem jen já, jeden maník a jedna dívka netypoval bych ji ani 20 let. Všichni jsme na sebe kývli a hodili do sebe šestou várku. Na to přišla sedmá a už i já měl co dělat, abych tam sebou nesekl. Maník odpadl a já tam zbyl z tou dívkou. Všichni nás povzbuzovali a křičeli na způsob Pij ! Pij ! Pij !. ,,Poslední osmou sklenku na ex.¨ křikl jsem a kopl to do sebe. Ta dívka udělal to samé a položila znechuceně skleničku na bar. Lehce se oklepala, ale to bylo všechno. ,,Děláš si srandu…¨syknu a na to se začnu smát. Dívka ke mně přistoupí a políbí mě. Nijak se ji nebráním a polibek prohloubím jazykem. Všichni začali řvát a povzbuzovat, aby bylo víc. Ale já už nemohl zajít dál. Lehce jsem ji odstrčil. Některé to odradilo a šli tancovat a jiní se začali povídat a nebo odběhli na wc, protože jim bylo špatně. Opřel jsem s rukama o bar, div jsem si na něj nelehl. Hodně, ale vážně hodně se mi motala hlava a málem jsem s neudržel ani na nohou. ,,Myslím, že pojedeme do hotelu.¨ uslyšel jsem jeho hlas a už mě zvedal z baru a moji ruku si dal okolo svých ramen. Chytl mě pevně za pas, abych nespadl a vláčil mě přes dav, snad ještě větší než před hodinou. ,,Když já ještě nechci domů.¨utrousím protestně, když mě posadí do auta na místo spolujezdce. ,,Hele jestli se ti bude chtít zvracet, řekni si, ne že mi pozvracíš auto, jinak si mě vážně nepřej.¨sykne a nasedne za volant. Celou cestu jsem něco blekotal, ani nevím co. Zastavili jsme před hotelem a já byl zpitý málem do němoty. Otevřel dveře z mé strany a vysoukal mě z auta. ,,Když mě se ještě nechcééé.¨ zaběduji znova, ale nic. Dotáhne mě neslyšně přes recepci a do výtahu. ,,Amakuso, jsi hrozně dotěrný, dostal bych se domů sám. Neměj starost, nejsem malý děcko.¨ blekotám stále do kola a řekl bych, že mě Amakusa má tak akorát dost. Vejde se mnou do výtahu a stále mě přidržuje okolo pasu. Zmáčkne číslo čtyři a výtah se rozjede. ,,Hej Amakuso, víš že jsi hrozně sexy chlap. Být gay jdu do tebe.¨ neodpustím si poznámku. Cítil jsem, jak to s ním lehce trhlo, ale nic neřekl. Výtah cinkl a dveře se otevřely. Vystoupili jsme a potichu si to kráčili po chodbě, abychom nezvedli příliš pozornosti. Jenže se mnou to jaksi nešlo. Sotva sem šel a narážel do zdi nebo do blbých vozíků, které se odkládají podél stěny. Zastavili jsme u mých dveří a já se opřel o stěnu. ,,Kde máš klíče ?¨zeptal se mě vážně Amakusa. Nevnímal jsem ho. Vzal to tedy do svých rukou a začal mě ohmatávat, jestli nenajde něco v podobě čipové karty. Na předních kapsách nic. ,,Sakra kde je ta pitomá karta.¨ sykne si pro sebe Amakusa a lehce mě zvedne od zdi. Všimne si peněženky na mé zadní kapse. On si to jaksi neuvědomil, ale já ano. Ihned mi šáhl do té kapsy a já cítil jeho dotek na mém zadku. Vytáhl peněženku, ale ani v peněžence nebyla ta karta. ,,Je v druhé kapse.¨ utrousím skoro neslyšně, ale on to postřehl. Opřel mě o sebe a šáhl do té druhé kapsy. Zase ten mrazivý pocit a naskočení husí kůže. Ten chlap mě dostával do rozpaků. Vytáhl čipovou kartu a přejel to zámkem. Dveře se otevřely a on se mnou vyšel dovnitř. Dotáhl mě až do ložnice, kde mě položil na rozestlanou velkou postel. ,,Nejsem unavený…¨ ucedím a promnu si oči. ,,Pravda, nejdřív by jsi měl jít do sprchy.¨ hlesl a já si teprve teďka uvědomil, že mi celou dobu od baru tyká. ,,Tak dělej sundej to ze sebe a já tě tam odvedu.¨ hlesne s vážným pohledem. Se mnou to ani nehne
a ani nechce hnout. On si jen povzdychne a jde ke mně blíž. Zvedne mě, abych aspoň seděl. Začne mi rozepínat knoflíky na košili, ale nějak mu to nejde. ,,Blbý knoflíky.¨sykne a začne s nimi lomcovat, jako ráno stou kartou. Jde mu to o to hůře, protože je tma. ,,Počkej…¨ hlesnu rozladěným hlasem a chytnu ho za ruce. On se na mě zadívá. I když je tma, vidím odlesk jeho očí. V mých jsou menší plamínky. Jeho ruce jsem stáhl více k sobě, tím jsem dosáhl toho, že je ke mě blíže a po té hluboce a zároveň jemně ho políbil. Koukal na mě, jako kdybych spadl z Marsu. Pustil jsem mu ruce a chytl se ho okolo ramen a stáhl ho na sebe. Spadli jsme do černých přikrývek. Začal jsem ho líbat vášnivěji a on se nechal. Začal to i oplácet a já uznal, že umí skvěle líbat. Byli jsme jako zběsilí. Začal ze mě strhávat tu košili a já mu v tom pomohl. Knoflíčky lítaly vzduchem. Ani já jsem nebyl pozadu a sundal jsem z něj modré tričko, které měl na sobě. Otírali jsme se o sebe těly a oba byli neskutečně rozpálili. Sundal mi i kalhoty a slíbával mi každý sval mého těla. Tomu jedinému místu se vyhýbal. Vrátil se zpátky k mým ústům a popostrčil blíže k pelesti postele. Už jsme se nelíbali na kraji postele,ale krásně uprostřed, kde měl každý své místo. Cítil jsem jak jeho ruka putuje po mém těle. Jemně jsem ho kousl do rtu a jeho to vyburcovalo na tolik, že vzdechl rozkoší. Na to jsem cítil jeho ruku na pod bříšku a za lomem mých trenek. Jemně zavadil o délku mého penisu a se mnou to zatřáslo, jako kdybych dostával šoky. Pak se ještě párkrát dotkl, ale to nevydržel. Měl mě v celé ruce a pořádně mě masíroval. Vzdychal jsem a držel se ho jako klíště. Naše jazyky se proplétaly a já byl na pokraji vyvrcholení. Udělal jsem se a na to jsem cítil teplou tekutinu mezi stehny. On vytáhl ruku od mých trenek a trenky sundal. Ležel jsem před ním svlečený a on měl stále kalhoty. Nečekal jsem dlouho a to už si je začal sundávat. Pomohl jsem mu a přitom mu slíbával jemnou pokožku na vypracovaném břichu. Měl ze mě husí kůži, nad tím jsem s musel pousmát. Povalil mě zpátky na záda a uchopil mezi prsty jednu z mých bradavek. To jsem nemohl nechat jen tak a začal přivádět jeho k šílenství mou rukou v jeho klíně. Líbali jsme se a vášeň by se mezi námi dala krájet. Převalil jsem ho pod sebe a jemně ho políbil na rty. Pak se odklonil a slíbával jsem ho od z hora dolů. U jediného místa jsem se zastavil a vzal ho do úst. On se prohnul v zádech a zrychleně vzdychl. Já byl velmi rád, že takto reaguje. Když už se udělal i on, lehl jsem si lehce na něj. Usmál se na mě a jemně mě políbil do vlasů. Ale viditelně bylo znát, že nemá dost. Převalil se zase na de mě a roztáhl mi stehna od sebe. Bylo mi celkem jasné co nastane. Pohladil mě po tváři a po té do mě vnikl. Dal jsem si ruku před pusu, jak jsem zahekal. Trochu to bolelo, ale na to přišel nával vzrušení a já byl spokojen. Chvilku se ve mně jemně pohupoval a lehce mě líbal po rtech, jako kdyby nechtěl nic uspěchat. Jenže já jsem si nemohl pomoct chtěl jsem víc. Stáhl jsem ho více k sobě a kyčlí začal pohupovat proti němu. Byl to pro něj signál a tak se začal pohybovat více. Přirážel ostře a mě se to líbilo. Líbali jsme se a mezi tím nám utíkaly naše vzdychy. Vyvrcholili jsme oba dva nastejno a já byl naprosto ukojený touhou.